Neděláme to zbytečně

Takové reakce mě nesmírně těší a utvrzují v tom, že to, co děláme, neděláme zbytečně a třeba skutečně někomu dodáme  naději a sílu uskutečňovat své sny, i když to osud někdy trochu komplikuje.

Ahoj Markéto,

omlouvám se za takový vpád do soukromí, ale chtěl jsem ti poděkovat za to co děláš. Tedy hlavně za fotky z expedic a články. Je to pro mne velmi inspirativní a udržuje mě to v naději, že to taky dokážu. Když jsem byl malej kluk, tak jsem začínal lozit, když mi bylo osmnáct, tak jsem onemocněl a dlouho jsem nemohl dělat nic. Teď je mi čtyřicet, jsem šestý rok po transplantaci jater a už rok zase zkouším lézt. Zatím lehké trasy a hlavně na úmělé stěně, ale právě tvoje stránky a pár kamarádů mě udržují v naději a touze to taky někdy dokázat.

Díky moc a přeji hodně zdraví,
Michal