Dom 4545 m

Fotogalerie:

Nad hranicí lesa slyšíme zvuk, který se nám ale vůbec nelíbí. Někde pořádně padají kameny. Na pastvinách, které musíme přejít je nám jasné, kde se kameny řítily dolů – v místě,kterým je třeba projít. Rychlým krokem a bušícím srdcem se snažíme tenhle úsek rychle zdolat. Čerstvých kráterů a že nejsou vůbec malé, je tu hodně.

Dál cesta pokračuje skálou, po níž vede úzký chodník a cesta je občas zpestřena ocelovými lany, kramlemi a žebříky. Nejistíme se, ale už teď je především Markétě jasné, že sestup s velkým batohem nebude zrovna nejjednodušší.

Po skončení zajištěné cesty nás ještě čeká cca 30 minut stoupání sutí.

K Domhuütte docházíme v 15.45 hod. Rozhledy nejsou žádné, protože je stále mlha.

Od chatařky (Slovenka Bára) se dovídáme, že nás půjde nahoru 10, včetně nás dvou. Na ledovci bude hodně nového sněhu a stopa prý prošláplá nebude, protože dva dny na Dom nikdo nešel.

Před ulehnutím se na chvíli protrhaly mraky, takže všichni honem fotí alpskou krásu.

Večer vaříme čaje na ráno, jíme těstovin a ve 20 hodin záléháme. Markéta je tu opět jediná ženská – teda z těch, co se chystají nahoru.

Budíček je  ve 3 hod. Vaříme kapučíno a rychle polykáme vafle. Od chaty odcházíme ve  3,45 hodin.

V suti Zdenek ztrácí hůl, snažíme se jí vylovit, ale nejde to. Suť se sype dolů, s ní i Zdeněk a co je dál nevidíme. Nabíráme ale první zpoždění.

Pokračujeme dál bez hole.Chodník v suti občas mizí, takže sem tam bloudíme. Minuty letí a my ztrácíme další čas.

U Morény ledovce vidíme, že nejsme jediní, kdo bloudí. Všichni, co už jsou na ledovci se vrací, protože se dostali do trhlinového pole. Snaží se najít jinou cestu.

Moréna je pěkně prudká a navíc samá trhlina. Markéta vyžaduje jištění, které nás ale stojí další čas. Těsně pod výšvihem se rozhodujeme vrátit – na vrchol už vzhledem k času nemáme šanci vyjít. Slaňujeme na  suť, kde si dáváme snídani.

Začíná vycházet Slunce a my se znovu oblékáme do sedáků. Rozhodli jsme se zkusit dojít alespoň do sedla Festijoch, když vrcholu nedosáhneme.

Do akce jdou znovu šrouby a tak se bez problémů dostáváme nad morénu. Pak je třeba projít kousek sutí a vrátit se znovu na ledovec s opět velkými chřtány trhlin. Opatrně docházíme ke skalnatému prahu, kde je potřeba tak 100 metrů zdolat po skále. Zdeněk zatlouká skoku, o kterou se jistíme. Částečně tak lezeme po skále s vlastním jištěním, částečně využíváme natažených fixních lan. Dosahujeme výšky  50  m.

Kolem pořád létají pořádné kameny. Jeden z nich (měl dobře půl metru průměr) proletí Zdenkovi kolem hlavy. Kašleme na další postup, prostě hora nám dává už poněkolikáté najevo, ať se vrátíme. Takže v rychlosti slaníme, přejdeme ledovec k suti, kde stále ještě svižným krokem (stále jsme v místech ohrožovaných pádem kamení) docházíme zpět k chatě. Cestou se nám ještě podaří vytáhnout Zdendovu ztracenou hůlku.

Zpět na chatě jsme ve 13.30 hod. Vaříme těstoviny a pak tak na dvě hodinky uléháme. K večeři si vaříme pro změnu čínské nudle, chvíli sedíme s Bárou na chatě a kolem 22. hodiny uleháme.

Ráno vstáváme až v 7.30 hodin, vaříme snídani, balíme, loučíme se s Bárou a mažeme dolů.

Od chaty odcházíme v 9.37 hodin. Dolů se jde podle očekávání o poznání hůř, přesto jsme už v 13.05 hodin zpět u auta.