Jahňačí štít (2229 m)
Ubytovat se o víkendu v září na Chatě při Zelenom plese je takřka nemožné. Po mnoha peripetiích se nám daří si zajistit bydlení alespoň od neděle do středy. Do Tater tak v klídku přijíždíme v sobotu v podvečer a ubytováváme se za 5,50 Euro na osobu v Penzionu Frank v Kežmarských Žlaboch.
Je krásný podzimní podvečer. Jediné, co nám trochu kazí náladu, je Markétina nemoc. Už to s ní sice vypadá trošku lépe, ale zdaleka není fit.
Večer si zajdeme v penzionu na pivko a do řeči se s námi dává sympatická majitelka. Líčí nám svůj strach z medvědů, kteří jsou tady prý pravidelnými návštěvníky. Dokonce si před setměním přeparkovává automobil až ke dveřím, aby rovnou ze dveří penzionu skočila do vozu. Prý tu matka s třemi medvíďaty chodí večer co večer a hrabe se v kontejneru s odpadky. Ale na druhou stranu zase říká, že od poloviny srpna se tu neukázala. Po pivku přeběhneme do budovy, kde máme ubytování a jdeme spát.
Ráno si nemůžeme nevšimnout, že po více než měsíci zažili Kežmarské Žlaby opět medvědí návštěvu. Převrácený kontejner a všude rozházené odpadky jsou toho jasným důkazem
Po snídani vyrážíme Dolinou Bielej vody na Chatu pri Zelenom plese (1551 m), kam dorážíme za dvě hodiny 45 minut. Část věcí si necháváme v kanceláři personálu chaty a v podstatě na lehko pokračujeme na turisticky přístupný vrchol Jahňačího štít (2229 m). Stejný nápad má ještě fůra dalších lidí, takže po chodníčku se v obou směrech šine docela dost turistů a i na vrcholu je plno.
Zpočátku vede cesta prudce do kopce a po překonání tohoto prudkého prahu se dostáváme do Doliny Červeného plesa, nad kterým se tyčí Jastrabia veža a známý Karbunkulový hrebeň vedoucí přes Kopiniaky. Na druhé straně zase dolinu obklopují Žeruchovky, Kozí štít, Kozí kopy a Jahňačí kopky. Dolinu pak uzavírá hřeben vedoucí na Belasou vežu a samotný Jahňačí štít, který je nejvýchodnějším štítem hlavního hřebene Vysokých Tater.
U Červeného plesa, jehož kameny jsou skutečně červené, si dáváme menší pauzu a pak pomalu
traverzujeme pod Kopiniaky a pak už se stáčíme pod Kolové sedlo, do kterého stoupáme částečně po lehkých řetězech. Ze sedla se jde místy po užším travnato-skalnatým hřebínku až k vrcholu Jahňačího štítu. Na vrcholu posedává spousta lidí. Děláme vrcholové fotky a sestoupíme lehounce směrem ke Kopskému sedlu, kde nacházíme osamocené místečko. Kocháme se kruhovým výhledem. Jako na dlani máme celé Belianské Tatry i se svými dominantami jako jsou Havran a Židarský vidla. Pod sebou máme Zadné i Predné Meďodoly a Kozí štít, Dolinu Červeného plesa, Jastrabku, Kopiniaky, Kolový štít a za nimi další hřeben s vrcholy Kežmarského štítu a Lomnického štítu. Jako z letadla se díváme do Javorové doliny… Zkrátka nádherný rozhled. Po docela dlouhém posezení na vrcholu se vydáváme zpět na chatu. Cesta vede po stejné trase, jakou jsme šli nahoru. O zpestření se nám postará dvojice kamzíků, kteří jsou zřejmě na davy turistů zvyklí a nebojí se přijít takřka až k nám a pózovat před fotoaparátem.
Na chatě se jdeme ubytovat. Dostali jsme na vybranou buď nocleh na osmilůžkovém pokoji, nebo v malém kumbálu. Volíme kumbál a jsme naší volbou nadšeni. Jedná se o takové mrňavé kulometné hnízdo se sníženým stropem a velkým tak akorát na dvě matrace.
Poté, co se zabydlíme, tak odpočíváme a nabíráme síly na další den, kdy máme v plánu dlouhý výstup na Kežmarský štít.