Pokus o Breithorn 4165 m

Pokus o výstup na Breithorn 4165 m - vrcholu jsme nedosáhli, ale byli jsme rádi, že jsme v husté mlze našli cestu zpět k lanovce.
 
Původní rozhodnutí zní – bude-li v 6 hodin ráno pršet, nikam nepůjdeme. V 6 hodin pršet přestalo a my zvažujeme, jestli máme vyrazit. O půl sedmé padá rozhodnutí vyrazit a začíná akce blesk, protože do odjezdu taxíku máme jen půl hodiny. Stíháme, takže v sedm hodin nasedáme do taxíku (jediní) a míříme do Zermattu.

Fotogalerie:

 

Navzdory hlášenému pěknému počasí se na dolní stanici dovídáme, že lanovka možná na Klein Matterhon kvůli silnému větru (prý je hlášeno až 140km/hod.) nepojede. Přesto se v 8,30 hodin lanovka rozjíždí. Chvíli váháme, zda jet či nejet. Ale protože vidíme, že vůdci se svými klienty nasedají, tak si říkáme, že asi ví, do čeho jdou.

Na Klein Matterhonu je docela zima, mlha, fouká…Přesto se my a pár jedinců (samí chlapi) oblékáme do sedáků, nazouváme mačky, vážeme na lano a vyrážíme. Hned v úvodu výstup na Pollux zavrhujeme a doufáme, že se nám podaří vylézt v tomto hnusném počasí aspoň na Breithorn.

Strašně fučí a je hodně hustá mlha. Ztrácíme se. Snažíme se jít po stopách, kterou jsou ve sněhu nepatrně vidět. Docházíme skupinu s horským vůdcem- rovněž zabloudili. Jdeme ještě kousek, vůdci za námi. Po pár desítkách metrů se rozhodujeme pro návrat po svých stopách. Vůdce s klienty pokračuje dál.

Viditelnost je nulová, orientace i podle kompasu zcela nemožná – není vidět jediný orientační bod a my vůbec nevíme, kde se zhruba nacházíme. Zkoušíme jít kousek po svých stopách. Mlha (viditelnost 1,5 metru) je hustá tak, že člověk musí jít v předklonu, aby vůbec dohlédl na zem. Brzy jsme však v koncích. Silný vítr a nový sníh – kombinace, kdy stopy po pár minutách neexistují. Chvíli se motáme někde na ledovci a snažíme se jít směrem, o kterém si myslíme, že je ten správný. Ve skutečnosti jdeme o 180 stupňů špatně. Docházíme ale k nějakému vleku. Podle mapy bychom měli být někde v Itálii.

Vlek – ač mlhavě viditelný, je v této bílé tmě jediným vodítkem. Jdeme podle něj a ten nás úspěšně zavede sice ne do Itálie, ale k naší velké radosti zpět na Klein Matterhorn. Cestou ještě docházíme vůdce a jeho klienty, kterým se také úspěšně podařilo vrátit se zpět.

V „civilizaci“ postává skupinka podobných jedinců jako my a pár Japončímu v riflích a svetru. Lanovka je kvůli větru mimo provoz. Dolů se dostaneme jedině rolbou, která nás postupně odváží na mezistanici lanovky, kde už není zdaleka tak větrno.

Když přijde řada i na nás, tak lehce oblečení a značně zmrzlí Japončíci jedou uvnitř kabiny, my ostatní v koši, který byl umístěn na předku rolby místo radlice.  

Při čekání na lanovku se potkáváme s jedním z Japonců, kteří je s námi. Hřbetem ruky si otře čelo a hlasí „Ufff - Comeback“.

Ten den na Breithorn nikdo nevylezl.