Poznávání moravských lezeckých oblastí – část III.: Kančí leč
Naše poznávání moravských skal v sobotu ráno trochu bojkotuji. Pro Jeseníky je hlášeno 8 stupňů a silný vítr, a to mi jako ideální lezecké počasí zrovna nepřipadá. Ovšem Zdeněk zasáhne slovy: „V Tatrách taky nebývá vždycky teplo.“ Takže zabalím do batohu „pro jistotu“ ještě svého starého Rakoncajového drtiče mrazu a razíme směr Kančí leč.
Napřed skalky přímo u cesty mineme, takže si zajdeme asi dva kilometry, kdy mezi krupkovými a dešťovými přeháňkami lítáme po lese nahoru a dolů a zkoumáme s průvodcem v ruce každý šutr, který potkáme. Pak se průvodce ujme Zdenál a hned hlásí, že svěřit se do rukou ženy vždy zavání nějakým gaťasem. Ta správná skála je právě ta, kterou jsme kousek od parkoviště míjeli ??
Konečně na sebe naházíme lezecké cajky, já i Rakoncajovu extra teplou péřovku a jdeme na to. Na rozlezení ochutnáme Věneček se šlehačkou a pak už se rozjíždí hotové obžerství. Postupně spořádáme Kančí kýtu, Kachní requiem, Loštické tvarůžky, Žabí stehýnka a Výpečky. Na závěr se dorazíme Tlačenkou a odebereme se do lesa hledat místo, kde budeme nikým nerušeni přežraní odfukovat až do rána.
Info k oblasti : Je tu pěkné lezení, skály jsou docela dobře odjištěné borháky, svoje jištění se dá taky dobře založit. Skála je ale místy docela lámavá a ve stěnách hodně mechová.