Vysoké Taury: Grossglockner 3798 m - normálka
Výstup na nejvyšší horu Rakouska Grossglockner 3798 m
Dnes nás čeká nenáročný den. Chceme jen vystoupat k chatě Stüdlhütte, kam by to mělo být něco kolem tří hodin.
Ráno proto v klidu vstaneme, zabalíme si věci, zaplatíme kemp ve Schlaitenu a odjíždíme do Kalsu, odkud pokračujeme po placené horské silnici (9 euro) na parkoviště u Luckenerhaus (1918 m). Cestou se nám ukazuje pohled na nejvyšší horu Rakouska Grossglockner (3798 m). Celá scenérie Velkého zvoníka s čepicí z mraků a jeho sluncem zalitá ledovcová sukně je opravdu úchvatná podívaná a my si v duchu představujeme, jak zítra polezeme nahoru.
Z parkoviště odcházíme krátce před desátou hodinou. Cedule udává čas k Luckenerhütte (2241 m) jeden a půl hodiny a k Stüdlhütte (2801 m) tři hodiny.
Až k první chatě vede cesta jen po silnici a od parkoviště je chata vidět. Stejně tak máme celou dobu na očích i GG. Spolu s námi postupují nahoru skupinky důchodců a nutno říct, že jim to docela šlape. Zatímco oni na Luckenerhütte končí, my pokračujeme dál. Chaty jsme dosáhli po necelé hodince pohodové chůze. Bez zastávky pokračujeme dál. Cesta vede po příjemném chodníčku, který kličkuje v četných serpentinách mezi rozkvetlými loukami. Doprovod nám dělají zvědaví svišti, kteří hvízdají a vystrkují hlavy ze svých nor.
Závěrečná část traverzuje svah, na kterém stojí chata. U ní jsme po dvou hodinách a pětačtyřiceti minutách.
Nejprve se převlečeme do suchého a jdeme se ubytovat do matrazlageru, který stojí 10 Euro na osobu pro členy AV. Pak si v závětří vaříme vynikající oběd – těstoviny se sýrem a šunkou a po něm uleháme do postele a na hodinku a půl se ztrácíme. Pak až do večera jen tak lelkujeme, jíme a hovoříme o zítřejším výstupu.
Ještě před spaním si jdeme uvařit do termosek čaj. Společně s námi vaří ještě jedna dvojice Čechů, kteří se chystají zítra také na vrchol. Chtějí lézt přes Stüdlgrat. Zdenda s Kamilem chvíli řeší zajištěnost této cesty a po 20. hodině jdeme spát. Budík máme na čtvrtou ráno.
V noci bylo v matrazlageru docela horko. Napůl spíme, napůl ponocujeme, ale to je tradiční průběh noci před náročnějším výstupem.
Ve 4 hodiny potichu vypadneme z lágru a v sušárně posnídáme, dobalíme věci. Za deset minut pět nasazujeme batohy a začínám stoupat na Grossglockner. Je už šero, takže čelovky ani nepotřebujeme. Nejprve vede cesta traverzem protějšího svahu a následně se po suti dojde k ledovci. Zpočátku je úplně plytký. Jdeme bez maček a nenavázaní, ovšem za první trhlinou se situace mění. Jsme přece jen na ledovci a trhliny na něm můžou být. Nazujeme mačky, navážeme se a stoupáme k prvnímu výšvihu. První část feraty obcházíme po ledovci a nastupujeme až do její druhé části. Nenáročná ferata ústí na verandě chaty Adlersruhe (3454 m). Nám trvala cesta sem dvě a tři čtvrtě hodiny. V závětří chaty posvačíme, navěsíme na úvazek zbytek věcí a začínáme se sunout po ledovci zase blíž k vrcholu. Cesta vede napřed příjemně skloněným kopcem. Postupně sklon narůstá. V serpentinách ve zhruba pětatřicetistupňovém svahu dojdeme k vrcholovému hřebínku a první jistící tyči. Tady už bohužel nastává situace známá většině, co lezli na Glockner. Někteří neomalení lidé nečekají, nedávají přednost, prostě skoro vám lezou po hlavě, jen aby se dostali nahoru nebo dolů. Tato neohleduplnost nejenže zvyšuje nebezpečí pádu, ale i časově zdržuje.
Postupujeme pomalu nahoru, napřed jde Zdenda první, nakonec si troufá jít do čela i Markéta. Docházíme na vršek Klein Glockneru. Odtud je potřeba sestoupit do sedla Glocknerscharte. To je ono proslulé sedýlko s hřebínkem úzkým tak akorát na délku nohy, přičemž na obě strany spadají mnohasetmetrové strmé žleby. Dál už se na vrchol nejvyšší hory Rakouska pokračuje mixovým terénem.
Na Kleinglockneru nás dochází skupinka Čechů, mezi nimi i Kamil s Blankou, kteří si rozmysleli jít nahoru Stüdlgratem a šli klasikou. Na vršku malého Glockneru se však kromě Kamila zaseknou a poslední pasáž absolvovat nechtějí. Chvíli se přemlouvají, jestli jít nebo nejít. Nakonec se ke Kamilovi přidává ještě jedna holka a spolu s námi vystoupí na vrchol Grossglockneru. Cestu vytáhl Zdenda, postupně za ním dolezla Markéta a Kamil s Lenkou. V 11.20 hodin jsme tak stanuli na nejvyšším bodě Rakouska. Viditelnost je nádherná, zdržíme se na vršku docela dlouho. Pak už je ale čas začít sestupovat. Do sedle mezi Glocknery slaníme a pak postupujeme po vzdušném a exponovaném hřebínku zpočátku jištěním od tyči k tyči. Právě pro sestup se táhneme s dvěma padesátimetrovými půlkami, takže po chvíli začínáme se Zdendou slaňovat až dolů pod nástup na skalnatý hřebínek. Byl to skvělý nápad vzít pro tyto účely tato dvě lana. Pak už nám zbývá přejít přes ledovec, seběhnout feratu a znovu nastoupit na ledovec, po kterém dojdeme k suti a následným traverzem k chatě. Celá akce nám trvala 12 hodin. Hodně bylo dáno zácpou ve vrcholových partiích.
Cestou na chatu jsme ještě pozorovali záchrannou akci na feratě. Na chatě zjišťujeme, že se jednalo o pána, který spal s námi v lageru.
K závěrečnému sestupu se vydáváme o půl šesté. Cesta ubíhá dobře, i když je znát, že toho za dnešek máme plné brejle. Zdenda ještě stíhá cestou dolů honit po loukách sviště s foťákem a snaží se ulovit pěkný záběr. Za hodinu a půl jsme dole u auta a přejíždíme zpět do vodáckého kempu ve Schlaitenu.